vl.havrankova@seznam.cz

Křest knížky Jána Rakytky Slepec

2. August 2012

19. června 2012 byla ve Výstavním sále Galerie Národní knihovny v Klementinu veřejnosti představena kniha (s CD) Jána Rakytky Slepec, kterou jsem měla možnost výtvarně doprovodit. Křtu se ujala hraběnka Mathilda Nostitzová, ukázky z díla četli Hana Kofránková, Ilona Svobodová a Miroslav Hanuš, kteří spolu s cimbalistkou Zuzanou Lapčíkovou a jejím doprovodem připravili pro desítky hostů (nechybělo ani několik věrných čtyřnohých průvodců) dvě hodiny, jež potěšily nejen vnímavé uši. Ilustrovat knihu o nevidomém, kterou si nepochybně přečtou především lidé se stejným údělem, je úkol, který se před námi neobjeví každý den. Snažila jsem se s ním vyrovnat s pokorou vůči psanému a slyšenému slovu a vůči pozoruhodnému lidskému osudu.

O knize:

Slepí musejí svůj handicap vyrovnat jinými smysly, ale to neznamená, že svět vnímají jen v obrysech, omezeně, a už vůbec ne, že by měli takto žít. Začteme-li se do řádků Slepce, mj. si „osaháme“ slepecký svět, ale především se před námi rozprostře jeden zajímavý lidský osud. Hrdina knihy, Ernest Findra, je trochu (oty) pavlovská, ale pavlovsky neuhlazená postava činorodého, houževnatého, praktického, rošťáckého lidového intelektuála; muž překypující nápady, který „dělá všechno na koleně, ale funguje to“, učitel hudby, provozovatel střediska pro výcvik psů (ale i hospody), osnovatel sdružení pro vývoj a distribuci pomůcek pro nevidomé, osobnost řešící problémy okamžitě a s přehledem, pro niž je „spolčování přirozeností“, otec několika dětí, jenž lpí na své rodině, ale přesto si ji nedokáže trvale udržet, i proto, že jeho vztahy k bližním symbolizuje spojení „růže a cirkulárky“…

Jde o místy uvolněnou, a přece baladickou prózu o životě, který byl současně plný radosti a trablů, a v němž měla místo nejen slepota, ale i prozření.

Josef Soukal